JOGGING JE PŘIROZENÝ ZPŮSOB POHYBU PŘI NÍZKÉ RYCHLOSTI A V MĚKKÉM TERÉNU

„Velká tragédie vědy - zabíjení krásné hypotézy ošklivými fakty." Thomas Huxley

Mylné představy o joggingu

Jogging (známý také jako kyvadlový běh) je hybridní pohyb, který obsahuje některé prvky chůze (natažená rovná švihová noha a došlap na zadonoží) a některé z běhu (pružinová funkce švihové nohy při zatížení) (Shrinivasan a Ruina, 2006).  Nicméně pojem „jogger" se často používá jako hanlivá urážka pro těžkopádného a nezkušeného běžce. Zastánci bosého běhu a běhu s došlapem na přednoží také "jogging" považují za nepřirozený a škodlivý pohybový vzorec, což je důsledkem povrchního či nesprávného pochopení faktorů řídících lidský pohyb obecně a zvláště biomechaniky běhu. Ono „nepřirozené" se zakládá na některých pozorování populací, jež chodí běžně naboso, a jejich sklonu k došlapu při běhu na přednoží nebo středonoží. Tato pozorování se vyskytují pouze za určitých podmínek. Jiné údaje ukazují složitější obraz pravdy a to, že (přirození) běžci, kteří běžně chodí naboso, mají došlap na zadonoží a "jogging" provádějí mnohem častěji, než se obecně uznává.

Výzkumné studie

Vnásledujících dvou studiích se nacházejí veškeré důkazy, které potvrzují, že jogging je přirozený pohybový vzorec běhu. Hatala a kol. (2013)nahrál krokový cyklus Keňanů, kteří chodí běžně naboso, při běhu na 21 km po písečné cestě. Při rychlosti odpovídající vytrvalostnímu běhu využívalo 83 % techniku "joggingu" a zbytek (17 %) došlap na středonoží nebo přednoží.Novější studie Liebermana a kol. (2015) taktéž zkoumala skupiny keňských běžců, kteří chodí běžně naboso. Výzkumnícinahráli jejich krokový cyklus při pomalém (3 m/s) a rychlém běhu (4 m/s) v měkkém (hladká kyprá půda) a tvrdém terénu (zpevněná cesta). 72 % bosých Keňanů měnilo způsob došlapu podle rychlosti a terénu, přičemž vykazovali zvýšenou tendenci k došlapu na patu při nízké rychlosti a v měkkém terénu a naopak při vyšší rychlosti a v tvrdém povrchu se tato tendence snižovala. Jogging je proto přirozeným pohybovým vzorcem při nízké rychlosti a v odpovídajícím terénu, přičemž obojí má za následek nízké zatížení při došlapu.

Pravda o joggingu

Jogging je v podstatě pomalý běh (10-16 km/h). Při této rychlosti je většina rekreačních „běžců" ve skutečnosti „joggery" a používá pohybový vzorec, který je vzhledem k jejich rychlosti naprosto přirozený a vhodný, i když možná nikoli vzhledem k terénu, po kterém běží. Přirozeně bosí běžci provozují jogging při nízké rychlosti a/nebo v měkkém terénu. Síly působící při došlapu jsou za těchto podmínek poměrně malé a „jogging“ je bezpečný. Při „joggingu" v tvrdém terénu je třeba chránit patu, aby tlumila nárazy, které v tvrdém terénu vznikají.Tlumení v botě nemusí být příliš velké, bota by ale stále mělaumožnit chodidlům a prstůmplně a nerušeně fungovat.

Odkazy:

• Hatala, K.G., Dingwall, H.L., Wunderlich, R.S and Richmond, B.G. (2013). Variation in foot strike patterns during running among habitually barefoot populations. PLoS ONE, 8(1): e52548. doi: 10.1371/journal.pone.0052548.
• Lieberman, D.E., Castillo, E.R., Otarola-Castillo, E., Sang, M.K., Sigei, T.K., Ojiambo, R., Okutoyi, P. and Pitsiladis, Y. (2015). Variation in foot strike patterns among habitually barefoot and shod runners in Kenya. PLoS ONE, 10(7): e0131354. doi: 10.1371/journal.pone.0131354.
• Srinivasan, M. and Ruina, A. (2006). Computer optimization of a minimal biped model discovers walking and running. Nature, 439, 72-75.