„Veškeré biologické jevy jsou nakonec podřízeny zákonům fyziky a chemie... Všechny biologické jevy vznikly evolucí prostřednictvím přirozeného výběru."E. O. Wilson.
Pvní část této dvoudílné série popisoval fyziku ovlivňující výdej energie při chůzi a přizpůsobení struktury lidských chodidel a končetin, které přirozený výběr vytvaroval, aby se tento výdej minimalizoval. Navzdory tomuto důkazu stále existuje mnoho lidí, kteří věří, že naši předci přes patu nechodili, obzvláště když byli naboso. Nedávná studie ukazuje, že ať už chodíme naboso či ne, pohybový vzorec chůze je přes patu (Wallace a kol., 2018).
Studie, vedená harvardským profesorem Danem Liebermanem, porovnávala pohybový vzorec chůze Indiánů Tarahumara, kteří běžně nosili sandály, a Američanů, kteří běžně nosili pevnou obuv, a to jak při chůzi naboso, tak v sandálech Tarahumarů či jejich moderním ekvivalentu. Zatímco obě skupiny měly naboso měkčí došlap než v sandálech, všichni při chůzi naboso i v sandálech došlapovali na patu. Autoři tvrdí, že „lidské tělo se dlouho adekvátně přizpůsobovalo, aby malé, časté a pravidelné nárazy při chůzi vydrželo celý život." (Wallace a kol., 2018, str. 9).
Ačkoli studie ukázala, že míra zatížení (ale nikoliv pohybový vzorec chůze přes patu) se při chůzi naboso a v sandálech liší, je třeba zmínit důkaz, že sandály mohou chodidla posílit. Retrospektivní studie Tarahumarů a Američanů skutečně ukázala, že nošení sandálů po celý život chodidla posílí a zpevní, což je může chránit před opakovaným zatížením při chůzi (Holowka a kol., 2018).
Zkrátka v souladu s předchozím příspěvkem je pohybový vzorec chůze, ať už naboso nebo v sandálech, a bez ohledu na předchozí zkušenost důsledně přes patu.
Odkazy:
