
Studie, vedená harvardským profesorem Danem Liebermanem, porovnávala pohybový vzorec chůze Indiánů Tarahumara, kteří běžně nosili sandály, a Američanů, kteří běžně nosili pevnou obuv, a to jak při chůzi naboso, tak v sandálech Tarahumarů či jejich moderním ekvivalentu. Zatímco obě skupiny měly naboso měkčí došlap než v sandálech, všichni při chůzi naboso i v sandálech došlapovali na patu. Autoři tvrdí, že „lidské tělo se dlouho adekvátně přizpůsobovalo, aby malé, časté a pravidelné nárazy při chůzi vydrželo celý život." (Wallace a kol., 2018, str. 9).
Ačkoli studie ukázala, že míra zatížení (ale nikoliv pohybový vzorec chůze přes patu) se při chůzi naboso a v sandálech liší, je třeba zmínit důkaz, že sandály mohou chodidla posílit. Retrospektivní studie Tarahumarů a Američanů skutečně ukázala, že nošení sandálů po celý život chodidla posílí a zpevní, což je může chránit před opakovaným zatížením při chůzi (Holowka a kol., 2018).
Zkrátka v souladu s předchozím příspěvkem je pohybový vzorec chůze, ať už naboso nebo v sandálech, a bez ohledu na předchozí zkušenost důsledně přes patu.