NEODDISKUTOVATELNÉ

1.0 Široký prostor pro prsty: 

Obuv by měla napodobovat asymetrický „vějířovitý tvar“ zdravé neobuté nohy, tzn. nejširší část by měla být mezi bazí palce a špičkou malíčku.

1.1 obuv by měla být k dispozici v půlčíslech s maximální délkou přírůstku 4 mm.

1.2 dámské boty by měly mít stejnou šířku jako pánské.

2.0 Plochý prostor pro prsty bez zvednuté špičky:

Oblast podrážky nesoucí váhu by měla být plochá, aby poskytovala co největší styčnou plochu s podkladem. Prsty mohou zastávat svoji stabilizační funkci pouze v případě, že mají kontakt se zemí.

MODIFIKOVATELNÉ

3.0 Výška podpatku do 10 mm:

Podpatek 10 mm a méně nemá významný biomechanický nebo fyziologický vliv na funkci nohy a u některých lidí může být i prospěšný.

4.0 Tenká a ohebná podrážka:

Tloušťka podrážky by se měla lišit v závislosti na činnosti (síly působící na nohu), terénu a věku člověka. Aktivity, která vystavují nohu velkému, opakovanému zatížení (běh maratonu) nebo nestabilnímu, členitému terénu (trailový běh) vyžadují dostatečnou tloušťku podrážky, která ochrání nohu a poskytne potřebnou trakci.

Jak noha stárne, její ohebnost, síla a schopnost přizpůsobit se klesá. Takže biomechanické podněty spojené s ohebnou obuví s tenkou podrážkou, které jsou považované za prospěšné pro mladé lidi, mohou mít škodlivý vliv na nohu u starších lidí (nad 40 let).

Je důležité si pamatovat, že když lidský mozek přijímá příliš mnoho senzorických vjemů, může to být vyhodnoceno jako potenciálně škodlivé a projevit se tak bolestí stimulovaného orgánu. Příliš mnoho světla způsobuje bolest očí, nadměrné množství hluku bolest uší a nadměrné množství „podnětů z podkladu“ se může projevit bolestí nohou.