JSOU VAŠE CHODIDLA PŘIPRAVENA NA MARATON?

napsal Dr. Mick Wilkinson 16 červen 2020

Pokud plánujete uběhnout půlmaraton nebo maraton, je důležité si uvědomit, jaké nároky tyto závody kladou na chodidla, i význam správné funkce chodidel a obuvi, aby se s těmito nároky vypořádaly.

Většina maratonců jsou joggeři

Průměrný čas berlínského maratonu je 3 hodiny a 42 minut. To odpovídá tempu 5:10 min/km a průměrné rychlosti 11,76 km/h (7,31 mph), která je v biomechanické literatuře definována jako „jogging“ (Mann a Hagy, 1980). Jogging je hybridní pohyb, který obsahuje některé prvky chůze (natažená rovná švihová noha, došlap na zadonoží, valivý pohyb chodidla od paty přes nártní kosti k prstům) a některé z běhu (pružinová funkce švihové nohy při zatížení) (Shrinivasan a Ruina, 2006). Celé chodidlo se jako takové zatěžuje při každém kroku a kumulativní zatížení při maratonu je extrémní.

Nároky maratonu na chodidlo

Síla každého došlapu při běhu je přibližně 2,5krát vyšší než tělesná hmotnost. U běžce o hmotnosti 70 kg je to přibližně 1 750 Newtonů při každém kroku. Joggeři udělají průměrně 150 kroků za minutu (262 500 Newtonů/minutu), takže celkové zatížení chodidla během maratonu (222 minut) je úctyhodných 58 275 000 Newtonů! Jsou na to vaše chodidla připravená?

Oslabená chodidla a jejich zranění

Nárůst popularity maratonu souvisí s nárůstem únavových zlomenin nártních kostí u rekreačních běžců, které jsou pravděpodobně důsledkem nadměrného zatížení chodidel (Bennell a kol., 1999). Joggingový krok, který používá většina maratonců je přirozeným a bezpečným pohybovým vzorcem při nízké rychlosti (jako je průměrná rychlost maratonu) v měkkém terénu, když jsou chodidla stabilní a poddajná. Objevte další informace o joggingu jako přirozeném pohybovém vzorci. Moderní maratony se bohužel neběhají v měkkém terénu a 52-81 % dospělých má nestabilní tuhá chodidla (s vyšší klenbou) (Brewerton a kol., 1963; de Oliveira a kol., 2018), která špatně tlumí nárazy, což často vede k únavovým zlomeninám (Manoli a Graham, 2017). Větší tlak v přednoží po maratonu (Nagel a kol., 2008; Willems a kol., 2012) vysvětluje převahu únavových zlomenin v oblasti přednoží.

Jak chodidlům pomoci zvládnout maratonskou výzvu

Původ tuhých, nestabilních a zranitelných chodidel je v oslabeném přednoží. Aby bylo možné maraton uběhnout bezpečně, musí se obnovit stabilita chodidla a došlap musí být odpružený. To vyžaduje boty, které jsou:

  1. ve tvaru chodidla, s plochou špičkou, která při zatížení prstům umožní se roztáhnout a přednoží rozšířit a být v plném kontaktu s podložkou, čímž se vytváří stabilita a měkkost;
  2. dostatečně odpružené, aby zmírnily nárazy opakovaných došlapů v tvrdém terénu.

Náš model nimbleToes Addict tyto požadavky, které věda považuje za nezbytné pro průměrného běžce, aby se vypořádal s nároky maratonu, splňuje.

Odkazy:

  • Bennell K, Matheson G, Meeuwisse W und Brukner P. Risk factors for stress fractures. Sports Medicine. 1999; 28(2); 91-122.
  • Brewerton DA, Sandifer PH und Sweetnam DR. Idiopathic pes cavus: an investigation into its aetiology. British Medical Journal. 1963; 14(2): 659-61.
  • de Oliveira AS, dos Santos ALG, de Souza Nery CA, Alloza JFM, Prado MP. Subtle cavus foot: prevalence of associated injuries. Foot and Ankle. 2018; doi 10.30795/scifootankle.2018.v2.760.
  • Mann RA, Hagy JL. Biomechanics of walking, running and sprinting. The American Journal of Sports Medicine. 1980; 8(5): 345-350.
  • Manoli, A und Graham B. Clinical and new aspects of the subtle cavus foot: a review of an additional twelve year experience. Fuss and Sprunggelenk. 2018; 16: 3-29.
  • Nagel A, Fernholz F, Kibele C und Rosenbaum D. Long distance running increases plantar pressures beneath the metatarsal heads: A barefoot walking investigation of 200 marathon runners. Gait and Posture. 2008, 27(1); 152-155.
  • Srinivasan M and Ruina A. Computer optimization of a minimal biped model discovers walking and running. Nature. 2006; 439: 72-75.
  • Willems TM, Ridder RD und Roosen P. The effect of a long-distance run on plantar pressure distribution during running. Gait and Posture. 2012; 35(3); 405-409.